Ježíšovo „musím“ aneb Ježíšovy priority
(Nutnost u Ježíše)
Když jsem byl dítětem, rodiče mi říkali: “ Musíš si umýt ruce!“ (před jídlem), „Musíš si vyčistit zuby!“ (před spaním). Takových a dalších příkazů typu „MUSÍŠ něco udělat“, bylo opravdu hodně. Přiznám se, neměl jsem to moc rád, ale určitě to bylo pro mě dobré.
Když vyrosteme, tak si sami říkáme co ještě „MUSÍM“…dokončit tuto práci, dojet tam a tam, učit se anglicky a spoustu dalších věcí, které jsou pro nás důležité. Je proto zajímavé studovat Ježíšovy výroky typu „MUSÍM“. Pro ty z vás, kdo rádi studujete samostatně, tak si můžete projít následující verše: Lk 2,49; Lk 4,43; Lk 7,40; Lk 9,22; Lk 13,33; J9,4; J 10,16 nebo si vyhledat slovo „musím“ v evangeliích.
Když si pozorně projdeme uvedené verše, tak se objevují čtyři základní Ježíšovy priority.
- Být s Otcem – „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?" Lk 2,49. Ježíš zde vyjadřuje svoji touhu a potřebu být/komunikovat s Otcem. Ježíš silně prožíval potřebu se modlit, zvláště v těžkých chvílích. Náš blízký vztah s Otcem tvoří základ pro všechno ostatní, co děláme.
- Zvěstovat evangelium - „Také ostatním městům musím zvěstovat evangelium Božího království, neboť k tomu jsem byl poslán.“ Lk 4,43. Ježíš si byl vědom svého jedinečného poslání. Zvěstoval odpuštění Zacheovi, o Boží lásce vyučoval farizea Šimona a mnohé další. Ohlašovat dobrou zprávu lidem, které potkal, bylo jeho radostí, naplněním a vnitřní nutností. V tomto Božím poslání má každý z nás má své jedinečné místo.
- Poslušná obětavost - "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen." Lk 9,22. Ježíš věděl, že splnění jeho poslání nebude jednoduché, ale jeho činy byly motivovány poslušností svému Otci. Pro nás taky mohou být některá rozhodnutí těžká, ale zkoumejme, jaký máme postoj a jestli vidíme to konečné vítězství.
- Zaměření na cíl – „Avšak dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“ Lk 13,33. Ježíš určitě mohl několikrát změnit svou cestu, odbočit. Stále se plně věnoval lidem a učedníkům, kteří byli s ním. Současně neztrácel ze zřetele to, proč jej Bůh poslal na tuto zem. Nám se naše cíle někdy ztrácí, aktivity se rozjedou do více směrů a pak můžeme mít dojem, že je toho na nás naloženo příliš. Otázka však je, zda děláme to, k čemu nás Bůh povolal a obdaroval.
To jsou čtyři základní priority vycházející přímo z toho, co říká Ježíš. Každý z nás se můžeme zamyslet, jak se tyto „nutnosti“ našeho Pána promítají i do našeho života. Každý z nás máme své priority, „nutnosti“ neboli svoje „MUSÍM“. A jaké jsou ty vaše? Jsme ochotní více se zabývat Ježíšovými prioritami a dát prostor pro ovlivnění těch našich?
Ing. Martin Michálek, Ph.D.